Ochočené nekonečno Evy Eisler

Nejde jen o proces a formu, ale také o význam

Tvorba Evy Eisler je mnohavrstevnatá. A to jak ohledně uměleckých disciplín, tak i formy a významového obsahu. V otázce uměleckých kategorií se autorka plynule pohybuje mezi designem, šperkem, architekturou či volným uměním a sama hranice mezi nimi nepovažuje za podstatné – vše chápe jako jednu kontinuální tvorbu. Podobně i výstava v Galerii Kuzebauch je jedním kontinuálním prostorem, tvořeným sochařskými objekty společně s dvourozměrnými a trojrozměrnými kresbami.
I když forma autorčiných objektů se proměňuje, v materialitě i vizualitě formy, její dílo obsahuje jednotící linie, které ho drží pohromadě od začátku tvorby do dnešních dnů. A součástí této linie je přítomnost řady ideových obsahů a významů, které ale ve většině interpretací jejího díla zůstávají překvapivě nepovšimnuté. Kniha Ochočené nekonečno, Evy Eisler a Pavly Melkové, na kterou výstava navazuje, tento chybějící segment doplňuje.
Eva Eisler se o okolní svět nejen intenzivně zajímá, ale také se o něj stará. Sleduje jeho vlastnosti, které leží v základu mezilidských vztahů, výsledcích lidského jednání či podoby fyzického prostředí okolo nás. Některých existujících si váží a některé postrádá. Jako způsob starostlivosti se pak snaží vlastními silami ty první ochraňovat, podporovat, vyzdvihovat a pečovat o ně, ty druhé pak do světa – také skrze uměleckou tvorbu – vkládat, či alespoň je připomínat. Pokud bychom zde přeci jen chtěli vést nějakou dělicí linii mezi volným a užitým výtvarným uměním, možná bychom mohli říci, že volné umění je v tomto smyslu více prostorem péče o duši, zatímco to užité prostorem starostlivosti o fyzické prostředí a lidské tělo. Témata knihy zahrnují oblasti, které bychom mohli nazvat různými typy starostlivosti. Jsou jimi: variabilita, otevřenost, svoboda, propojování, komunikace, velkorysost, směřování, řád, rovnováha, nadčasovost, přesah, úspornost, podpora, lidskost, kontinuita. A některá z nich jsou představeny v Galerii Kuzebauch.